Vážené kolegyně, vážení kolegové, ctění hosté,
dovolte mi, abych vás co nejsrdečněji přivítal na jednání Celostátní rady předsedů Federace strojvůdců České republiky. Ta letošní je významná nejen z důvodu zajištění chodu organizace, ale bude mít i slavnostní charakter, neboť po ukončení obligátní procesní části bude následovat interní oslava výročí – 130 let od založení předchůdce naší odborové organizace – Spolku strojvůdců v Čechách, k jehož myšlenkám a odkazu se hrdě hlásíme a na který svojí současnou činností navazujeme.
Nejdříve bych se chtěl však věnovat zhodnocení naší práce a jejích výsledků v období od loňské Celostátní rady předsedů a pak i plánům pro dobu následující, a tak trochu i vizím do dalších let.
Co se týká zájmu o naši profesi jak ze strany institucí, zaměstnavatelů, tak i odborné veřejnosti, rozhodně si nemůžeme stěžovat. Ne vždy však jde o zájem, o který bychom zrovna stáli…
Statistiky Drážního úřadu a Drážní inspekce o nás nehovoří zrovna lichotivě, především pak v souvislosti s počtem projetých návěstidel v poloze zakazující jízdu. Suchá čísla a výsledky šetření mimořádných událostí jsou nekompromisní: „Strojvedoucí nerespektoval, strojvedoucí nedodržel, strojvedoucí porušil…“ Schody, které mu do problému někdo namydlil, o těch se zpravidla taktně pomlčí, vždyť doba rozsudků ve stylu kolektivní viny je již přece dávno pryč.
Pravdou rovněž je, že se občas někdo přece jen zajímá i o názor nás strojvedoucích, co my považujeme za rušivé elementy, které mohou v mimořádnou událost vyústit. Stejně tak je třeba si vážit institucí jako je například Centrum dopravního výzkumu Brno, jehož zaměstnanci na základě vysoce odborné a časově velmi náročné práce rozkrývají celé skládanky okolností, jež ke vzniku mimořádné události vedly či by potencionálně vést mohly.
Bohužel do praxe se tyto dobré myšlenky a pravidla dostanou jen zřídkakdy. Na vině je především slabá a zastaralá legislativa a nechuť dopravců i provozovatelů dráhy na tyto pro ně ekonomicky a provozně omezující pravidla dobrovolně přistoupit. Prezidium Federace strojvůdců se již řadu let snaží tento latentní stav postupnými kroky změnit, ale je to proces zdlouhavý a vyžaduje notnou dávku vytrvalosti.
Základní premisou pro dosažení našich cílů je změna legislativních zásad, které ovlivňují celkový chod železnice jako takové. Ze strany kompetentních orgánů slyšíme, že je potřeba počkat, jaká pravidla nastaví nadřízené instituce Evropské unie. A tak již několik let marně čekáme na vydání Evropské směrnice pro strojvedoucí a jak se zdá, ještě několik dalších let čekat budeme. Jelikož jsme prostřednictvím Evropské odborové organizace strojvedoucích ALE aktivně zapojeni do práce na tvorbě mezinárodních legislativních regulí, víme, jak diskuze v Evropském parlamentu na toto téma probíhá.
Každý národní stát Evropské unie má svá specifika a od těch se nechce příliš odchýlit. A proto začíná být dnes jasné, že řada limitů týkajících se například doby řízení, celkové doby výkonu práce a doby odpočinků zůstane v národní kompetenci. Proto není na co čekat a je potřeba nastavit si v rámci České republiky tato pravidla tak, aby příliš nesvazovala provozování drážní dopravy, ale rovněž aby garantovala její bezpečnost a zajistila odpovídající pracovní a sociální podmínky zaměstnanců.
Abychom mohli své názory na tomto poli účinně prosazovat, je potřeba na všech jednáních, kterých se účastníme, vystupovat s potřebnou odbornou znalostí, přicházet s návrhy možných řešení dané problematiky, ale i s empatií a ochotou naslouchat případným oponentům. O tom, že je námi vytýčená cesta a způsoby komunikace správné svědčí i to, že jsme jako Federace strojvůdců stále členem Pracovní komise pro zvýšení bezpečnosti železničního provozu pod vedením ministra dopravy, jakož i Komise pro problematiku ETCS a od letošního roku dokonce i členem Rady hospodářské a sociální dohody, tzv. dopravní tripartity.
Možná se může některým netrpělivým kolegům zdát, že postup prezidia v řešení závažných problémů je pomalý a málo účinný a rádi by se do tohoto procesu zapojili, bohužel bez konzultace a koordinace s prezidiem. Tato aktivita je však kontraproduktivní. Je nutné dodržovat stanovené kompetence čili vyjednávací úrovně, které přísluší předsedům a výborům základních organizací a které pak vrcholovému orgánu, tedy prezidiu.
Další neméně důležitou činností jsou jednání na úrovni zaměstnavatelů, u nichž zastupujeme své členy. Ta jsou čím dál tím více složitá. Konkurence mezi dopravci spojená s krizí v nákladní dopravě vede ke zhoršování pracovních i sociálních podmínek zaměstnanců. Místo aby nám zaměstnavatelé jako strojvedoucím zajistili tzv. „full service“ v předávání informací potřebných pro bezpečný a spolehlivý výkon služby, stává se dnes již téměř pravidlem zatěžování povinnostmi nesouvisejícími s řízením drážních vozidel, např. přenášením povinností jiných profesí nebo dokonce suplováním technologických nedostatků dodavatelských firem v oboru IT. Jako prezidium Federace strojvůdců se snažíme těmto nešvarům bránit, nebo alespoň zajistit dostatečnou časovou dotaci a příslušnou finanční odměnu za požadované nestandardní úkony.
V poslední době rovněž slýcháme především od mladé generace, že členství zaměstnanců v odborových organizacích je přežitek a pro ně zbytečný finanční výdaj, neboť zaměstnavatel jim stejně musí s ohledem na velkou konkurenci na pracovním trhu zajišťovat co nejlepší pracovní, sociální a mzdové podmínky.
To jsou samozřejmě chiméry, neboť všechny firmy, a ty podnikající v železniční dopravě nevyjímaje, chtějí v konkurenci obstát a vytvořit co nejvyšší zisky. Moje slova o snaze zvyšovat produktivitu práce až na samou hranu bezpečnosti provozu, jsou toho příkladem. S hrůzou dokonce zjišťujeme, že někteří dopravci, u nichž nemáme své základní organizace, a tudíž tam nemáme možnost vyjednávat, využívají nedostatků platné legislativy a nutí své zaměstnance pracovat, tedy v našem případě řídit drážní vozidlo až za stanovenou a obecně uznávanou hranici.
A pokud jde o ochotu k navyšování mezd a poskytovaných benefitů z vůle jednotlivých zaměstnavatelů, může jako negativní příklad sloužit aktuální situace kolem Sociálního fondu Českých drah a výrazných změn jeho Zásad.
Jediná možnost, jak tomu všemu čelit, spočívá právě v jednotě zaměstnanců sdružených do silných odborových organizací. Tou Federace strojvůdců je a věřím, že i do budoucna zůstane.
Je k tomu samozřejmě potřeba, pro nás, ale i pro nastupující generaci odborových funkcionářů na všech stupních, aktivně provádět osvětu u strojvedoucích všech dopravců a vysvětlovat, proč je členství v odborech důležité pro udržení standardů, na které jsme byli zvyklí již z dob unitární železnice. Čekání, až zaměstnanci projeví o členství v odborech zájem, v době, kdy už budou u svých zaměstnavatelů kráceni na svých právech, je špatná cesta. Vždy je snazší nové benefity dohodami získávat než se domáhat zpětně těch ztracených.
V loňském roce jsme se také museli dokázat vypořádat s okolnostmi přímo ohrožujícími funkčnost naší organizace. Tou byla nutnost opustit sídlo na Nákladovém nádraží Žižkov a najít si adekvátní náhradu. To se nám díky prozíravosti podařilo zajistit včas. Výhodou je, že nové sídlo je naším majetkem a již nás z něho nemůže nikdo vystěhovat, jak se již v minulosti několikrát stalo.
Pořízené prostory jsou plně vyhovující pro veškerou činnost organizace. Ať už jde o účely jednání se zástupci státních institucí, zaměstnavatelů nebo jednání interních, jako jsou různá školení či konzultace s našimi smluvními advokáty apod. V neposlední řadě je i spolehlivým zázemím pro kvalitní práci našich zaměstnanců a zaměstnankyň. To vše je však vykoupeno tím, že vedle pořizovacích nákladů jsou i veškeré provozní náklady plně v naší režii. Z předloženého návrhu rozpočtu je ale vidno, že po provedení vnitřních opatření a úspor bude reálné financování všech potřebných položek zajistit.
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
díky důkladnému detailnímu rozboru jednotlivých položek navrženého rozpočtu a seznámení s ostatními důležitými body programu Celostátní rady předsedů již na všech proběhnuvších Radách předsedů oblastí věřím, že průběh dnešního jednání bude nekonfliktní a konstruktivní a na jeho závěru budeme moci společně důstojně oslavit naše významné výročí.
Děkuji vám za pozornost.
Jaroslav Vondrovic
