Toho roku definitivně padla možnost vytvořit celorakousk strojvůdcovský spolek. Případ opakovaného odmítání jeho stanov se dostal dokonce až před říšský soud – ten však potvrdil rozhodnutí ministerstva vnitra… Paradoxně toto rozhodnutí – místo stmelení řad – vedlo k rozhádání dočasných spojenců, totiž Spolku strojvůdců v Čechách a Všeodborového spolku pro právní ochranu, který zajišťoval (jak jeho název napovídá) pro strojvůdce („jednou nohou v hrobě, druhou u soudu“) neobyčejně důležitou právní ochranu. Všeodborový spolek chtěl tohoto faktu využít a vyzval všechny strojvůdce ke vstupu… Spolek strojvůdců flekoval po pádu „ideje rakouské“, prohlásil rozhodnutí Všeodborového spolku za chybné… a vyzval všechny strojvůdce ke vstupu do své organizace…
Správnou reakci však přinesla tohoroční valná hromada: rozhodla o zajišťování právní ochrany svých členů vlastními prostředky. Jedině tímto prostředkem mohla zajistit nezávislost a zabránit „lanaření“ členů konkurencí. Každá nezávislost ovšem něco stojí a valná hromada si možná v té chvíli neuvědomila finanční rozměr věci. Ten tvrdě dolehl na Spolek o rok později… Jinak je třeba zaznamenat zvolení již proslaveného Bohumila GÖHLERTA do čela spolku. Z organizačních věcí je zajímavá nutnost rozdělit tzv. ústřední odbor (pražský) – doporučeno bylo vytvořit místní odbory v Praze 7 a v Nuslích. Dále se jednalo toho roku o vytvoření sociálních komisí, které by působily ve všech topírnách. Na mimořádné valné hromadě v září pak byly definitivně schváleny a vytvořen pro ně jednací řád.
Rok ukončily dva prosincové kongresy: II. kongres strojvůdců Rakouska a na něj navazující kongres železničních zaměstnanců Rakouska (oba ve Vídni). Na obou „bral účast“ i Spolek strojvůdců v Čechách. Hlavním bodem pro strojvůdce bylo přihlášení se k dosud nerealizovaným požadavkům kongresu z r. 1898. Další požadavky byly formulovány takto: „Uchazeče o místa strojvůdce je třeba stabilizovat takto: po jednom roce má býti jmenován zástupcem strojvůdce s platem 900 Kč ročně /tedy 450 zl. – pozn. autora/, po dalším jednom roce postup do platové stupnice 1000 Kč a po dalším jednom roce má býti jmenován strojvůdce – čekatel strojvůdcem podúředníkem s platem 1200 Kč. Dále do doby uzákonění úpravy poměrů železničních zaměstnanců má býti zvýšen pevný plat i příbytečné o 20 procent.“