V průběhu prvního roku války byl také vytvořen speciální železniční sbor, v jehož pracovní (válečné) náplni byla stavba drah a mostů, řízení a obsluhování pancéřových vlaků, ale také ničení drah protivníka… v jeho stavu bylo i několik členů Spolku strojvůdců v Čechách.
S výjimkou tohoto útvaru byli ovšem formálně strojvůdci od vojenské služby osvobozeni; jejich nasazování na všech drahách – byť pod nálepkou služebního poměru – však menší rizika nepřinášelo… Za „výhodu“ lze označit jen možnost návratů domů – zejména při ústupech, vlastně pardon: při „odpoutávání od nepřítele“… Zní to neuvěřitelně, ale dobová svědectví nelžou: „po návratu těchto kolegů činnost odborů rušně ožívala… a nastala ihned zase čilá práce organisační“!
/Přes výše řečené nebyl počet mobilizovaných členů Spolku strojvůdců malý a počátkem dubna otiskly Zájmy jejich soupis, který obsahoval 114 jmen./
Podobně neuvěřitelně zní informace o tzv. protidrahotní akci, kterou strojvůdci „fedrovali“ v první polovině roku, kdy už válečné poměry nacházely ohlas ve zvyšujících se cenách. Celá akce vyvrcholila v květnu vysláním deputace k ministru železnic; ten kupodivu na nářky dost slyšel, ale v otázce drahotních přídavků neprosadil nepochybně státnický návrh železničářů, aby spíše než dorovnáváním cen zakročila vláda rozhodně proti lichvě… a v tomto punktu skončila „otázka žaludková“ ve zřízených kuchyních, kde se tišil hlad železničního personálu potravinami a nápoji za ceny toliko režijní…
I v mimořádných poměrech se konala v červnu řádná valná hromada, byť řady delegátů byly prořídlé. Personální obsazení v čele spolku se nezměnilo. Byl odsouhlasen mimořádný měsíční příspěvek ve výši 40 hal. na podpůrný fond pro rodiny narukovaných strojvůdců. Ti byli také osvobozeni od placení (základních) členských příspěvků. Valná hromada také vzpomenula prvních válečných obětí z řad svých členů. V Zájmech se však konkrétní jména objevují sporadicky a jestli ano, tak bez bližšího vymezení příčiny smrti (nepochybně šlo o určitou autocenzuru…). První doklad o úmrtí jako důsledku válečných událostí jsme nalezli až k červenci 1915 (Karel Witschek z odboru v Nymburku).
V červenci rozvířil hladinu ministerský výnos o výlučném používání němčiny jako služebního jazyka. „Kdo by eventuálně jednal proti tomu, má býti nejpřísněji potrestán.“ Do komentáře v Zájmech zasáhl cenzor – unikla mu však tato případná větička: „České deníky přinesly tento výnos bez veškerých poznámek; pochopitelně jen vzhledem k poměrům tiskovým v nynější době.“ Přímočarý byl ovšem názor nuselských: „První proti výnosu se prohřešili p. náměstek Ing. Skorkovský a kol. Vosyka, když jej veřejně, nekřesťansky a česky zkritisovali.“
Cenzura jinak ovšem pracovala „spolehlivě“, a tak bylo třeba nemalé vynalézavosti, jak udržet časopis jako takový a jak ho udržet zajímavý. Sázka na udržení časopisu za každou cenu se ukázala správnou a Zájmy strojvůdce se staly pojítkem všech strojvůdců v oné nelehké době, kdy optimisté očekávali brzký konec války a pesimisté ve Spolku strojvůdců činili přípravy pro možné rozpuštění spolku a hrozícím sankcím.