Počátkem roku cítila Vídeň, že musí část požadavků strojvůdců na úpravu vedlejších příjmů přijmout: ministerstvo železnic zaručilo vyplácení 40 % prémií z úhrnného výdělku, zvýšilo tzv. hodinové a po celou dobu exponování se začal vyplácet 50 % přídavek ke stravnému; strojní personál byl podělen šatstvem a obuví. Rakousko dobře chápalo důležitost železničního personálu pro válečný chod. Zmíněná opatření ovšem pouze zmírnila neutěšené válečné poměry…
Strojvůdci kladli další požadavky (např. zavedení paušálu místo kilometrovného a prémií, zvýšení drahotní výpomoci atd.) a dva z nich byli členy březnové železničářské deputace na ministerstvu železnic ve Vídni. Bylo přislíbeno, že požadavkům bude vyhověno… Když ale skutek utíkal do ztracena, bylo rozhodnuto uskutečnit 7. června tříhodinovou stávku v Praze! Šlo o rozhodnutí tzv. Svazu železničních organisací a spolků, který vznikl v průběhu r. 1918 jako společné ústředí prakticky všech tehdejších železničních odborů (s výjimkou „Právní ochrany“).
Stávka byla načasována jako projev solidarity a podpory další deputaci, která byla vyslána toho dne k ministru železnic. Podle pamětníků byl průběh této stávky „imposantní“: v určenou hodinu (když byla deputace přijímána) byla zastavena veškerá doprava vlaků v Praze (i posun a „úřadování“!); odboroví referenti promlouvali o významu stávky k shromážděným zaměstnancům – za Spolek strojvůdců hovořil ve výtopně Nusle-Vršovice František STUCHLÝ (budoucí předseda Federace strojvůdců). Poslyšme, co o tom říká nuselská strojvůdcovská kronika:
„V době stávky shromáždil se personál na stanoveném místě. V Nuslích konal se tábor na dvoře výtopny za účasti všech inženýrů a úředníků výtopny, s přednostou vrch. radou Ing. Kerhartem v čele, kde, stoje na hromadě koksu, k zúčastněným odvážně a z plných plic promluvil člen našeho odboru kol. František Stuchlý.“
Vídeň nejvíce vystrašila účast veškerého úřednictva, neboť to bylo pokládáno „za sloup, na němž všechno stavěli a na který se vším spoléhali – i tento sloup se však pod vlivem poměrů shroutil.“ Aby nevznikl dojem, že šlo o celkem běžnou záležitost: perzekuce v tomto případě nenásledovaly jenom díky odvaze představených, kteří povolaným vyšetřujícím komisařům nesdělili jména iniciátorů. V jiných případech tomu tak vždy nebylo a následoval většinou odjezd na frontu…
Toto byla nejviditelnější akce – Svaz železničních organizací a spolků však fungoval ponejvíce ilegálně a jeho nejzáslužnější akcí byla realizace pokynů pro zamezení dopravy potravin z našich zemí, kdy se podařilo zabránit nežádoucímu „exportu“. Tajně bylo také připravováno převzetí železnic „po převratu“. V rozhodujících říjnových dnech pak sehráli železničáři velmi důležitou roli při přesunu moci – kromě udržování klidu a pořádku na železnici stojí za zaznamenání úspěšný (neboť rychlý) odsun nebezpečné maďarské posádky z Prahy. Sdružené železniční organizace se v převratových dnech přeměnily na ŽELEZNIČNÍ UNII a spolupracovaly s Národním výborem a později s vytvořeným ministerstvem železnic – spolurozhodovaly zejm. ve všech personálních otázkách. Zde vznikl zárodek budoucího demokratického zastupitelstva zaměstnanců, fungujícího jako Ústřední výbor důvěrníků (při ministerstvu železnic). Říkalo se mu – aspoň do doby, než převládla skepse nad jeho možnostmi – také neoficiálně „parlament železničářů“. Asi nepřekvapí, že tato demokratizace nevznikla samovolně, ale bylo třeba ji „uplatňovat“ – vedle „houževnatosti zásupců odborových organizací“ byl vyzdvihován i podíl významné osobnosti a prvního ministra železnic dr. Zahradníka, který se bral za železničářské věci už na půdě říšského (všerakouského) parlamentu.
Zajímavá situace se vyvinula ve Spolku strojvůdců: vedle řádné valné hromady, která se konala 7. května v Praze, byla svolána – pro nedořešenou otázku vztahu k vídeňskému spolku, který usiloval do posledních chvil o sloučení – mimořádná valná hromada na 28. říjen (ano!). Docházející zprávy onoho historického dne daly pochopitelně jednání „poněkud“ jiný směr: Spolek strojvůdců v Čechách byl obratem změněn na Spolek československých strojvůdců a všichni strojvůdci v novém státním útvaru byli vyzváni ke vstupu. Spolek strojvůdců se tak stal historicky první organizací, která svou činnost rozšířila na celou právě zrozenou republiku!
V závěru roku došlo k prvním příznivým opatřením (zavedení paušálu pro strojní personál) a začala intenzivní organizační činnost včetně zakládání místních odborů na Moravě a ve Slezsku.