V tomto roce se dále utvářela nová legislativa, která ovlivňovala práci strojvůdců v dalším období. Zatímco zákon č. 222/1920 Sb. o propočítání služebních let byl pro zaměstnance výhodný, neboť se jim započítávala i soukromá praxe po 18. roce věku, vojenská služba a válečné roky (jednou polovinou), hůře dopadli zejm. strojvůdci se svým zařazením do platových tříd a tzv. úřednických statů. Zákon č. 541/1919 Sb. je za úředníky nepovažoval („strojvůdce nemožno jmenovati úředníky, protože nekonají kancelářskou práci“…), ale strojvůdci byli jiného názoru (pozn. autora: tam, kde jméno „úředník“ není ještě obaleno byrokratickým nánosem tuposti a nicnedělání…, je toto zařazení spojováno více než s čistýma rukama a bílým límcem s nutností „vynakládati a projevovati inteligenci„!) a po mnohém dohadování a jednání se jim podařilo docílit v červenci vydání výnosu o zařazení do úřednického statu IIIa. To chápal Spolek jako vyjádření významu „této důležité složky železniční“. Nelze ovšem zakrývat, že pro některé marnivější to bylo spojeno i s nepochybnými příjemnostmi, pokud jde o uniformování a titulování…
Malá odbočka k titulům, kde u ČSD existovala tato řada: elév – koncipista – adjunkt – vrchní adjunkt – komisař – inspektor – vrchní komisař – vrchní inspektor II. třídy – rada – vrchní inspektor I. třídy – vrchní rada. Z těch dřívějších přežíval např. i titul „vrchní oficiál“, který byl dosažitelný i pro délesloužící strojvůdce.
Dobře se nevyvíjela situace spojená s úrazovým zabezpečením. Aplikací nového Řádu úrazového zabezpečení z roku 1919 u ČSD
bylo de facto upuštěno od více než třicetileté „rakouské“ praxe, kdy každý úraz na železnici byl hodnocen jako dopravní a vznikly dvě kategorie, totiž úrazu dopravního (v užším smyslu- se 100 % náhradou) a úrazu podnikového, na který se strojvůdci dívali divně, a to nejen proto, že připouštěl náhradu pouze ve výši 66 %… Dále protestovali strojvůdci i proti tomu, že v případě
vyměřování úrazového důchodu se jejich vedlejší příjem hodnotil jen 50 %.
Konečně byl toho roku vydán i volební řád do důvěrnických sborů a proběhly první volby do těchto nových zaměstnaneckých orgánů. Spolek čs. strojvůdců šel do voleb samostatně. Voleno bylo na třech úrovních: místní, okrskové (podle ředitelství ČSD) a ústřední (do Ústředního výboru důvěrníků při MŽ). Spolek strojvůdců „prokázal naprostou ukázněnost členstva“ a získal 4600 hlasů, což zaručovalo „hojné zastoupení ve všech grémiích“. Protože ony „velké“ odborové organizace kandidovaly proti Spolku často také strojvůdce (rekrutující se z oné menšiny, která nebyla v dominujícím strojvůdcovském spolku), stalo se, že v ÚVD nakonec zasedali dokonce 4 důvěrníci – strojvůdci…
Pokud jde o vnitřní záležitosti Spolku, konala se tentokrát valná hromada v červnu. Bylo na ní již zastoupeno 66 odborů s více než 5000 členy. Vedením spolku byl opět pověřen Bohumil GÖHLERT a i post místopředsedy zopakoval loňskou volbu, tedy Františka STUCHLÉHO. Z hlediska podchycení maximálního počtu strojvůdců byla povzbudivá schůze strojvůdců německé národnosti v Ústí n.Labem, která vyzvala všechny „své“ strojvůdce, aby přistoupili ke Spolku čs. strojvůdců, který „jediný je kompetentní hájiti zájem strojvůdců všech“. To nebylo vůbec obvyklé a např. z výše zmíněných odborových organizací na železnici byli strojvůdci jediní, kde se pod jednou střechou sešli příslušníci jedné profese bez ohledu na národnost či jazyk. Valná hromada také upravila složení nejvyššího orgánu mezi svými zasedáními, správního výboru, tak, aby v něm mělo zastoupení členstvo z oblasti každého ředitelství v osobě tzv. okrskového důvěrníka. Příspěvky byly toho roku stanoveny na 36 korun ročně.
Pro řešení hospodářských a služebních otázek byla svolána konference v říjnu do Brna a z množství řešených problémů zmiňme např. otázku ošacení, úpravy vedlejších příjmů, požadavků strojmistrů atd.
Jak již avizováno, byla toho roku založena samostatná odborová organizace topičů pod názvem Ústřední spolek železničních topičů v republice Československé. Tuto organizaci lze pokládat za sesterskou, protože byla založena „za účinného přispění ústředí strojvůdců“ podle jejich vzoru (tedy zejm. jako nepolitická) a měla mj. stejné sídlo.