1921

Výše zmiňované proměny členské základny a zejm. „územní expanze“ vedla k nutnosti změnit příslušně stanovy i název. Od 1. ledna 1921 se tak setkáváme s názvem, který pak přežil a prožil mnohé: FEDERACE STROJVŮDCŮ V ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLICE.

Málo známá je skutečnost, že paralelně existoval i oficiální název v němčině: Föderation der Lokomotivführer in der Čechoslovakischen Republik.
První polovina roku byla ve znamení opětovného odporu proti některým diskriminačním opatřením v oblasti úrazového zabezpečení, protože několik drastických případů poškození strojvůdce obnažilo chyby legislativy. Spolu s prodlužováním pracovní doby, kde strojvůdci od počátku poukazovali na nespravedlivé prováděcí předpisy ministerstva železnic (mj. jako pracovní doba nebyla uznávána zpoždění, různé prostoje apod.), vyústily protesty ve shromáždění pražských strojvůdců, odkud byl zaslán dopis přímo ministerskému předsedovi.
Strojvůdci také správně pochopili nutnost snahy o maximální zastoupení v různých komisích, radách, výborech, grémiích, korporacích, kuratoriích, exekutivách, představenstvech či předsednictvech, fondech apod. (bez nároku na úplnost), které
byly ustavovány v oblastech, které se těsněji či zprostředkovaněji dotýkaly výkonu jejich povolání, jejich odborové činnosti či otázek životní úrovně vůbec. Po dosažení zastoupení pak šlo samozřejmě také a především o aktivní činnost v těchto orgánech, o prosazování odborových či profesních zájmů, o dobrém informování členské základny atd. Takovým orgánem byly zmiňované důvěrnické sbory při MŽ, dále šlo o pojišťovny, správu různých fondů aj. Vposled vznikla t.r. v březnu tzv. uhelná rada, kde získali své zastoupení i strojvůdci, neboť byli pokládáni za důležité (ba snad i největší) odběratele uhlí.
Pozor, v předchozím odstavci byla řeč o demokracii! Právě to měl na mysli T.G. MASARYK v těchto létech, když hovořil o tom, že nestačí jen demokracie politická, ale nutná je také demokracie sociální a hospodářská! A právě ony dvě posledně jmenované sféry by měly být arénou pro skutečně autentické odbory (to platí nejen pro I. republiku…). To si asi strojvůdci tehdy takto „filozoficky“ nezdůvodňovali, důležité je však, že se v těchto intencích chovali.
Vyplynulo to ostatně i z bilance, která zazněla na valné hromadě v červnu, která měla toho roku slavnostní charakter – slavilo se totiž 25 let existence Spolku alias Federace strojvůdců. Slavnostní projev nemohl mít nikdo jiný než muž, s kterým bylo toto čtvrtstoletí nejvíce spojeno – Bohumil GÖHLERT. Byla přijata deklarace, kde zaznělo mj. i prověřené krédo, že osvědčenou formou je nepolitická odborová organizace s tím, že event. členství v politických stranách je individuální záležitostí každého člena. Stálou platnost má věta: „Jen neutralita ve směru národnostní a politické příslušnosti je zárukou snášenlivosti.“
Z dalších otázek, které řešila valná hromada: členský příspěvek se zvýšil na 60,- Kč ročně, volba předsedy i místopředsedy dopadla jako loni, bylo usneseno, že členové Federace musí být také členy Stephensonu. Asi nejdůležitější bylo vytvoření tzv. ochranného fondu na podporu členů v kritické situaci stávky či nezaměstnanosti. Toho roku sice vyšel zákon č. 267/1921 Sb. o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných (známý jako gentský systém), ale prováděcí vládní nařízení jej odstartovalo až r. 1925 a do té doby fungoval jeden z prvních zákonů nové republiky (z prosince 1918) o všeobecné podpoře v nezaměstnanosti. Ten však umožňoval i v nejpříznivějším případě vyplatit max. 10,-Kč denně. Kilogram másla stál v tom roce 47,- Kč… Strojvůdci se rozhodli raději zabezpečit „své lidi“ osvědčeným univerzálním prostředkem – vlastní silou…
Z ministerských rozhodnutí toho roku byla důležitá srpnová úprava poměrů strojvůdců ve směru „kariéry“ a navazující zářijový výnos o počítání služebních let. „Nalinkovaná“ kariéra strojvůdce teď mohla probíhat takto: