leden – Za účasti prezídia Federace strojvůdců ČSFR v Brně jednala redakční rada Zájmů strojvůdce, na níž byli prací v redakci tohoto časopisu pověřeni PhDr. Libor Poláček, Milan Sedlák a Milena Sedláková.
14. března – Premiér ČSFR Marian Čalfa se setkal se zástupci železničních odborů. Na dotaz prezidenta Federace strojvůdců Tomáše Slunky, jaká je budoucnost železnice, předseda federální vlády odpověděl, že “ železnice bude mít v zásadách dopravní politiky postavení jako číslo jedna“. K pozvednutí úrovně podle jeho názoru potřebuje „zrušení dosavadního pětistupňového řízení ČSD a zavedení nového organizační struktury“. Představitel FS dále informoval premiéra Čalfu o snaze Federace strojvůdců zavést nový zaměstnanecký vztah pracovníků na železnici.
25. a 26. března – Federaci strojvůdců navštívil prezident CESI – Evropské unie nezávislých odborů Karl Klein, který se při následných jednáních pochvalně vyjádřil především o prosazení 36hodinové týdenní pracovní doby strojvedoucích.
27. března – Poblíž Petrského náměstí v Praze 1 byl přepaden bývalý předseda Federace lokomotivních čet a v této době předseda rehabilitační komise ÚŘ ČSD František Erba. Po napadení byl naložen do vozu, odvezen do polí za Prahu a na závěr ještě zbit. Pachatelé ho také ujistili, že v případě, že si bude stěžovat, mu zlikvidují rodinu. Tento čin vyvolal mnoho protestů nejen v řadách členů Federace strojvůdců.
19. dubna – V Praze se uskutečnilo jednání prezídia FS se členy KIC a předsedy odborných komisí Federace strojvůdců. Jako hosté byli přítomni předseda Německého odborového svazu strojvůdců (GDL) a prezident nezávislých evropských odborů strojvůdců (ALE – Autonome Lokomotivführer-Gewerkschaften Europa) Manfred Schell, předseda Polského odborového svazu strojvůdců (ZZM) Jan Zaborowski a další představitelé organizace ALE.
3. a 4. května – Představitelé Federace strojvůdců se sešli v Ochozi u Brna na jednání, kde projednali i problematiku bezpečnosti práce a zdraví lokomotivních čet ve vztahu k jednočlennému obsazení hnacích vozidel v železničním provozu. Na závěr zaslali ústřednímu řediteli ČSD ing. Ivo Malinovi dopis, v němž požádali o neprodlené zavedení rozhodujících podmínek pro jednočlenku, tedy o radiofikaci hnacích vozidel, zkrácenou pracovní dobu strojvůdců, zavedení poloautomatické kontroly strojvedoucího (PAKS) a také o jednoznačné dopracování znění příslušných železničních předpisů.
10. května – P-FS vydalo prohlášení k řešení problematiky jízdních výhod zaměstnanců s.o. ČSD. Zdůraznilo potřebu o této vážné záležitosti jednat, neboť „režijní výhody jsou posledním sociální výdobytkem, které si železničáři udrželi i ve čtyřicetileté nadvládě totalitního režimu. Již od dob Rakouska-Uherska měli tyto výhody zaměstnanci, kteří přímo zajišťovali provoz, jeho řízení a pracovali v turnusové službě. Za posledních 40 let se na ČSD nabalilo velké množství organizací, jejichž činnost přímo nesouvisí s provozem…Tam jsou především rezervy, na kterých se dá ušetřit.“ Podle údajů z roku 1991 působilo na ČSD celkem 243 000 zaměstnanců a jízdní výhody byly poskytnuty 910 000 osob!
14. června – V Přerově jednala Rada Federace strojvůdců, které se pro nemoc nemohl zúčastnit prezident FS. Mimo jiné se zabývala plněním kolektivní smlouvy mezi vedením s.o. ČSD a odbory na železnici. Závěrečné prohlášení účastníků tohoto jednání se velmi kriticky vyjádřilo k neutěšeným poměrům na železnici, jež jsou zapřičiněny zejména nekompetentností hospodářského vedení ČSD a ministertva dopravy:
„Rada FS se domnívá, že titíž vedoucí hospodářští pracovníci, kteří v uplynulém období dovedli ČSD na okraj propasti, nemají morální právo zastávat své funkce i nadále. Žádáme důslednou reorganizaci s.o. ČSD na všech stupních řízení.“
21. června – Federace strojvůdců byla hostitelkou mezinárodní konference ALE, která se uskutečnila v pražské vile „Lanna“ za účasti zástupců odborových centrál strojvůdců SRN, Itálie, Švýcarska, Španělska, Maďarska, Polska a ČSFR.
20. srpna – Ministr dopravy ing. Jiří Nezval odvolal z funkce ústředního ředitele ČSD ing. Ivo Malinu a následujícho dne pověřil řízením s. o. ČSD dosavadního prvního náměstka ÚŘ ČSD ing. Rastislava Chovana. Nezávislé odborové svazy Federace strojvůdců, Unie železničních zaměstnanců a Federace provozních pracovníků železničních stanic vydaly prohlášení, v němž označily tento krok ministra za závažnou politickou chybu, směřující k další destabilizaci dopravního systému ČSD (ve stejné době se v bývalém Sovětském svazu uskutečnil i puč příznivců starých komunistických pořádků).
Federace strojvůdců strojvůdců vystoupila nejen za ochranu demokracie, ale také za prosazení radikálních změn na železnici. Poukázala na dlouhodobé nepořádky a bezkoncepčnost řízení resortu dopravy, trestuhodnou nepřipravenost potřebné legislativy apod.
24. září – V Plzni se sešla Rada FS, která potvrdila nutnost splnění bodů, do nichž byly zformulovány požadavky FS a vydala prohlášení, v němž veřejnost o dva dny později seznámila s důvody, na základě kterých se odborová organizace Federace strojvůdců rozhodla vyhlásit na 1. října 1991 tříhodinovou stávku:
- Není řešena problematika koncepce dopravy v ČSFR kompetentními činiteli, kteří jsou za resort dopravy odpovědni.
- Doposud nebyly zpracovány nejzákladnější právní normy ČSD, tj. a) zákon o zaměstnaneckém poměru, b) nový zákon ČSD. Neexistuje tudíž právní podklad pro definitivu, služební postup, výsluhu let a vztažné sociální jistoty.
- Žádným způsobem nebylo přistoupeno ke změně nefunkční organizační struktury ČSD.
- Přetrvávají zděděné složky řízení ČSD, přičemž redukce početních stavů pracovníků se obrací především proti dělnickým a provozním profesím na železnici.
- Federace strojvůdců žádá: a) termínovaný odchod všech bývalých nomenklaturních kádrů z rozhodujících funkcí na všech stupních řízení s.o. ČSD, kteří jsou zodpovědni za současný kritický stav, b) termínované řešení do současné doby neřešených problémů, c) přehodnotit snižování stavu pracovníků v jednotlivých profesích v návaznosti na novou organizační strukturu.
Ministr dopravy ing. Nezval v téže době na tiskové konferenci sdělil novinářům: „Dokud nebudu odvolán, neodstoupím…“
25. září – Ministr dopravy ing. Nezval uvedl do funkce ústředního ředitele ČSD ing. Jana Hampla. Federace strojvůdců se k této personální změně nevyjádřila, nespokojenost ovšem vyslovila s tím, že nový ústřední ředitel je jmenován ministrem, se kterým strojvůdci zásadně nesouhlasí.
27. září – Ústřední ředitel ČSD ing. Hampl si pozval ke konzultacím o dalším postupu přednosty lokomotivních dep z celé sítě ČSD. Následně rozesílá do jejich výkonných jednotek dopis, v němž označuje připravovanou stávku za nezákonnou. Prezídium k tomu vydává stanovisko, podle něhož „…Zákon neupravuje nezákonnost stávek obecně, ale pouze ze vztahu k zákonu o kolektivním vyjednávání… Jiné stávky než stávky o uzavření kolektivní smlouvy nejsou právně upraveny a tudíž ani zakázány…“
30. září – Prezident ČSFR Václav Havel se setkal na Pražském hradě s představiteli prezídia FS a dalšími delegovanými zástupci Rady Federace strojvůdců. V sedmičlenné delegaci Federace strojvůdců byli Tomáš Slunka, Vilém Harasim, František Pospíšil, Daniel Slávik, František Slivoně, Josef Šebesta, Jaroslav Šebeň a JUDr. Karel Baborák.
Prezident Havel vyslechl jejich výklad o situaci v železniční dopravě, která strojvedoucí přiměla k vyhlášení stávky, a vyjádřil porozumění pro jejich neklid. Přislíbil, že se spolu s předsedou federální vlády bude situací v dopravě vážně zabývat a zasadí se o přijetí potřebných opatření. Představitelé FS prezidenta V. Havla informovali, že z úcty k jeho osobě a autoritě již netrvají na odvolání ministra dopravy, nadále však trvají na splnění svých ostatních požadavků. Po setkání s prezidentem republiky se rovněž rozhodli omezit délku trvání stávky na jednu hodinu.
1. října – Od 5.00 hodin se uskutečnila jednohodinová výstražná stávka, organizovaná Federací strojvůdců. V železničních uzlech i lokomotivních depech ČSD byla dobře organizačně zvládnuta. Proběhla klidně, ale důrazně, přes předchozí štvavou kampaň většiny sdělovacích prostředků dokonce i s pochopením a sympatiemi většiny cestující veřejnosti, k projevům solidarity navíc dokázala strhnout i mnoho železničářů jiných profesí.
říjen/listopad – Prezídium FS požádalo odpovědné představitele s.o. ČSD a federálního ministerstva dopravy:
- o jejich názor na obsazení hnacích vozidel jednočlenně,
- o stanovisko lékařů Ústavu železničního zdravotnictví k jednočlenné obsluze HKV.
- o vypracování jednotných podmínek pro zavádění a další rozšiřování jednočlenné obsluhy (souhlas strojvedoucího, jednotné rádiové spojení strojvedoucí – výpravčí – dispečer, systém PAKS na všech hnacích vozidlech, jednotné technologické postupy, jednotný výklad paragrafů týkající se v dopravních předpisech jednočlenné obsluhy, spravedlivé finanční ohodnocení práce strojvedoucího po provedení takového výrazného racionalizačního opatření).
Až do vyřešení těchto problémů prezidium Federace strojvůdců vyslovilo nesouhlas s dalším rozšiřováním jednočlenné obsluhy hnacích kolejových vozidel.
18. prosince – Prezídium Federace strojvůdců bylo pozváno na ústředí OSŽ k jednání o možnostech majetkového vyrovnání mezi oběma odborovými svazy. Z průběhu jednání vyplynulo, že „Ú-OSŽ nemůže disponovat majetkem, který má být poukázán FS a jehož výše se odhaduje na 2,7 až 3 miliony Kčs. Protože však rozhodnutí o této částce je v pravomoci sjezdu OSŽ, bylo ústředním tajemníkem OSŽ Janáčkem navrženo, aby do konání sjezdu byla předmětná částka uložena na samostatný účet a s výhodnou úrokovou sazbou, dokud o ní sjezd nerozhodne.“
Za těchto podmínek se obě strany shodly na názoru, že dohoda je v zásadě možná. K zásadnímu zvratu však došlo po vystoupení pánů Petrušky a Ryvoly, kteří takovou dohodu podmínili „konkrétními výsledky spolupráce ze strany Federace strojvůdců“. Přitom konkrétním výsledkem by mělo být uzavření kolektivní smlouvy…
FS k tomu následně vydala prohlášení, v němž upozornila, že návrh na majetkové vyrovnání nikdy nevázala na kolektivní vyjednávání a že nepřistoupí na uvedenou podmínku, kdy plnění „spolupráce“ bude záviset na jednostranném hodnocení ze strany OSŽ.